Přijď zpátky, prosím..
Za okny tma. Místností se rozléhalo jen tiché tlumené praskání dřeva v krbu, který jí osvětloval. V domě bylo naprosté ticho, občas zapraskal kus nábytku. Naproti velikému krbu byl gauč a na něm se choulil mladík. Jakoby snad čekal na někoho nebo něčí obětí, které se mu nedostávalo. Díval se nepřítomně do krbu, v obětí svíral polštář a hlavou mu vířily myšlenky naděje. Naděje, že ten koho miluje přijde a aspoň ho obejme. O bože, co by dal za jedno jeho obětí. Jako nemoc, která se nedá ničím vyléčit, ho svíraly v kleci myšlenky. Myšlenky na něj. Nikdy nikoho tak nemiloval a nikdy milovat víc nebude, jako jeho. Svého bratra.
I never said I'd lie and wait forever
If I died, we'd be together
I can't always just forget her
But she could try
V ruce muchlal kapesníček. Kapesníček plný vzpomínek. Nedal na něj dopustit od té doby, co mu ho ukradl. Ještě stále z něj byla cítit jeho vůně. Vůně osoby, kterou miloval nejvíc na světe. Ještě stále ho miloval. Stále od svých patnácti let ho ochraňoval a zároveň obdivoval. Nikdy by mu nedokázal ublížit. Říci křivé slovo ba ani podívat se na něj zle. Nemohl. Nechtěl. Byl pro něj vždy vším. Vším, co ho přitahovalo a lákalo. Díval se když spal, jako dítě, když přitiskne obličejík k výloze plné cukrátek. Má na vše, na co se dívá chuť, ale nedostane nic. Maminka ho vezme za ruku a odvede pryč.
A tak to bylo i u něj. Když se na něj díval, připadal si opravdu, jako dítko v cukrárně. Podíval se na oči a viděl sladkou čokoládu. Přivoněl si k jeho vlasům, které byly jako ta nejjemnější kokoska, jakou kdy mohl okusit. Šel po něm do koupelny a zaplavila ho omamná vůně vanilky. Jeho rty jak čerstvý perník, jen si uloupnout. A srdce? To nejkřehčí a nejoddanější jaké kdy poznal. Jako sám marcipán. Byl pro něj vždy pokušením. Hříchem, který si dláždil svou vlastní cestu.
Nikdy neusínal dřív než on. Pokaždé, když viděl, že už sladce spí, díval se. Díval se na něj a nikdy neměl dost. Něžný, nedostupný, zakázaný, smyslný.. Snad vše ho na něm přitahovalo. Byla to tvrdá zkouška, která neměla konce.
At the end of the world
Or the last thing I see
You are
Never coming home
Never coming home
Could I? Should I?
And all the things that you never ever told me
And all the smiles that are ever ever...
Ever...
Bál se, že kdyby se ho jen jednou dotknul, byl by konec. Přeci tak křehký, zranitelný a citlivý.. Nemohl se ho dotknout, co kdyby se rozbil, jako marcipánová figurka, když spadne na zem.
Kapesníček, který svíral mladík v ruce stále voněl vanilkou. Jako jeho bratr. Nikdy nepřišel na to, že ho vzal právě on. Nenapadlo ho, že by ho mohl právě Tom mít u sebe.
Bylo to už pár let, kdy ho naposledy tajně pozoroval, když spal. Nevěděl přesně kolik, ale alespoň pět let určitě. Někdy mu to i chybělo. Potají sledovat jeho jemné rysy tváře a hlídat jeho spánek.
Nyní už měl rodinu a dal by se nazvat dospělým, bylo mu pouhých dvacet čtyři let. Seděl na svém gauči, před svým krbem, ve svém pokoji, ve svém domě a bydlel se svou vlastní rodinou.
Oči se mu z mihotavého světla krbových plamínků zavřely únavou. Nevěděl, či sní nebo bdí. Vše bylo tak skutečné. Stejné jako dřív. Možná trochu jiné ale v podstatě stále nejnádhernější věc, kterou za svůj život znal.
..Bill už usnul. Tom se na něj, jako každou noc, zasněně díval. Tentokrát neodolal a připlížil se k němu potichu blíž. Černé vlasy mu padaly do obličeje a vytvářely tak pro Toma neodolatelný obrázek. Byl prosinec a venku padal sníh. Bílý, jako jeho city k Billovi. Tak čisté a nepošpiněné.
Get the feeling that you're never
All alone and I remember now
At the top of my lungs in my arms she dies
She dies
Přikryl ho dekou aby se nenachladil. Vždyť vypadal tak zranitelně. Omylem se ho dotkl prsty. Lekl se a stáhl. Nic se však nedělo. Bill se neprobudil, jak se Tom obával. Uvědomil si, že to chce pocítit ještě jednou. Jen jeden dotyk. Nemůže se přeci nic stát. Jen jeden nepatrný dotyk. Odhrnul mu tedy aspoň vlasy z obličeje. Díval se na jeho plné rty. Byly tak moc lákavé až se zdálo, že se Tom trochu přiblížil. Než si cokoli stačil uvědomit, dotkl se jeho rtů.
Čekal skoro vše, ale tohle vážně ne. Bill otevřel oči. Byly v nich plamínky vzrušení. Nic však neříkal. Tom nevěděl, co si myslet. Bill nadzvedl přikrývku a poplácal na postel. Tom pochopil a aniž by věděl, co právě dělá, zalezl k němu pod deku. Schoulil se a jako smyslů zbavený vyčkával co bude.
Tom ležel na boku a díval se do tmy. Byl zmatený. Náhle ucítil ruku na svém břichu. Bill se k němu víc přitiskl. Vnímal vanilkovou vůni a nechal se jí unášet. Cítil Billův dech na krku a jejich bušící srdce tloukla stejným rytmem. Rytmem touhy a nespoutanosti.
Líbal Tomovu šíji. Tak jemná.. Vychutnával si jí jako tu nejlepší třešničku na předkrmu. Tom zavřel oči a jen si užíval jeho polibky. ,,Tohle je odměna za tvou trpělivost.." řekl mu smyslně Bill. Shodil z nich přikrývku na zem. Tom si lehl na záda aby na Billa lépe viděl. Nevěděl, totiž co má v úmyslu. Bill z něj svlékl tričko. Jazykem a polibky si vychutnával jeho hruď, bradavky, bříško.. Postupoval níž a níž. Tom si skousl dolní ret. Bill přesně věděl, co měl rád.
At the end of the world
Or the last thing I see
You are
Never coming home
Never coming home
Could I? should I?
And all the things that you never ever told me
And all the smiles that are ever gonna haunt me
Never coming home
Never coming home
Could I? Should I?
And all the wounds that are ever gonna scar me
For all the ghosts that are never gonna catch me
Dorazil k podbřišku. Ušklíbl se a pomalu Tomovi svlékl trenýrky. Připadal si jako dítě, co se nemůže dočkat až rozbalí lízátko a vychutná si jeho chuť. Podíval se na Toma a pak zpátky na to stojící chutné a lákavé 'lízátko'. Neodolal a poprvé okusil jeho chuť. Tom zabořil ruce do polštáře a pevně se ho držel.
Nejdřív pomalu, potom rychleji. Čím rychlejší a šikovnější byl jeho jazyk, tím blíž byl odměně, na kterou se soustředil. Některá lízátka mají uvnitř žvýkačky nebo sladké náplně. A Bill věděl, že tahle náplň není jen tak ledajaká. Měl na ní nezkrotnou chuť. Úmysl, vychutnat si jí do poslední kapičky, ho povzbuzoval stále dál a dál. Tom slastně vzdychal. Napětí se v něm neustále stupňovalo. Už se nemohl udržet. Bill se dočkal své vytoužené odměny..
Náhle uslyšely kroky přibližující se ke dveřím jejich pokoje. Kouzlo noci jakoby náhle vyprchalo. Oba rychle zalezli do svých postelí a přikryli se až po uši. Dveře se rozletěli a v nich stála jejich mamka. ,,Tak kluci, ale už vážně. Přestaňte si povídat. Víte, jak je to k nám slyšet?! Hm? Nemůžu spát. A vy jdete zítra do školy. Tak už koukejte spát nebo si lehnu sem a budu spát s vámi!" Pohrozila jim. Dusili v sobě smích ale nakonec se Bill omluvil a slíbil, že už budou potichu. I když se přitom slibu divně vrtěl v posteli slovo dodrželi.
Když se zavřely dveře a mamka odešla, kluci se na sebe podívali a Tom hned zalezl k Billovi do vyhřátého pelíšku. Pěkně se zavrtal a lehl si na bok. Ona ta postel přeci jen byla pro jednu osobu. Ještě že, byli tak hubení, jinak by se tam asi sotva vešli tak dobře jako nyní. Únavou zavřel oči a přemýšlel. Ještě stále na sobě cítil Billovi hebké ruce. Bill se k němu opět přitulil. Chtěl být u něj nejblíže jak jen to šlo.
Tomovi najednou došlo, že je Bill také nahý. Pak si vzpomněl, jak se divně vrtěl v posteli, když mamce sliboval, že už budou potichu. Pomyslel si, že je snad větší ďáblík než on sám. Něco slibovat a myslet přitom na to, jak ze sebe co nejrychleji dostat dolů oblečení. Usmál se pro sebe do tmy.
Bill se k němu přitiskl ještě víc těsněji. Než se nadál, Bill do něj pomalu vniknul. Skousl si ret a zavzdychal. Tentokrát tiše aby je nikdo neslyšel. Bill se v něm začal pohybovat. Oba dva si vychutnávali ten pocit. Vzájemné dotyky, záchvěvy vzrušení, zrychlený dech.. Tom chytil Billa za zadeček. Přitiskl ho ještě blíž. Už to víc ani nešlo. Bill tak do něj pronikl ještě hlouběji. Přirážel prudce a přesto jemně. Rychleji a rychleji. Jejich srdce tloukla jako dva zvony. Tak hlasitě a silně. Dech čím dál tím víc vzrušenější. Bill se bál aby nevykřikl slastí. To si nemohl dovolit. Věděl, že za chvíli vybouchne jako ta nejžhavější sopka. Začal tedy Toma líbat. Líbal ho na uchu a tak Tom moc dobře slyšel jeho vzrušený dech. Cítil, jak to na Billa už jde. S posledním přiražením ho opět k sobě přitiskl blíž. Chtěl, aby byl co nejhlouběji jak jen to šlo. Bill knikl a Tom v sobě ucítil zvláštní zaplavu tepla. Chvíli byl klid, jen jejich těla se chvěla a oba oddechovali.
Mohlo už být něco kolem druhé hodiny ranní. Usnuli ve společném obětí. Vždyť za pár hodin museli vstávat do školy. Skončila první fantastická noc ale to byl jen začátek všeho..
Mladíka na gauči probudil polibek do vlasů. ,,Bille?" zeptal se rozespale. ,,Ne zlato. Bill tu přeci není. Pojď spát nahoru. Já se tam sama bojím.." zkusila naznačit Anna, jeho žena. ,,Oh.. lásko, dnes ne. Už bude brzy ráno. Nezlob se ale dnes zůstanu radši tady. Prosím.." Jak mohl? Jak s ní mohl jít nahoru do postele, když měl právě plnou hlavu svého bratra Billa. Nemohl. Nechtěl. ,,Tak dobře. Dobrou.." řekla trochu zklamaně Anna ale nedala nic znát. Věděla, že tohle dělal pokaždé, když si potřeboval pročistit myšlenky. I přesto ho velmi milovala. Důkazem lásky byl jejich syn, Fabian. Odebrala se tedy nahoru do ložnice.
Tom se ujistil, že ve své ruce stále svírá kapesníček s vanilkovou vůní a usnul. Byl unaven. A zítra. Zítra měl být velký den. Ano, velký.. Zítra ho měl vidět naposledy. Už teď si připadal, jako na vlastním pohřbu. Úzkost, která ho svírala.. všechny ty krásné vzpomínky. Ale zítra. Zítra bude definitivní konec. Nedokázal si stále ještě představit život bez něj. Bez svého bratra. Stále ho miloval. Jak mu to jen mohl udělat? Jen tak si odejít.. Pryč a daleko on něho. Nechápal, jak to mohl připustit. Už teď mu strašlivě chyběl ale za pár hodin se s ním měl definitivně rozloučit. To ho ničilo víc než cokoli jiného.
Cvakly dveře. Tom se probudil a zamžoural do nového rána. Rychle schoval kapesníček do kapsy a odploužil se zničeně ke dveřím. Ještě než tam došel slyšel hlasy. ,,Ahoj Jane! Ahoj prcci!" přivítala hosty Anna. ,,Kde máš tu mužskou část domu?" vyzvídala Jane. ,,Ale.." mávla rukou. ,,Tom spí a Fabian je snad celou věčnost v koupelně. Asi to pochytil z vyprávění o ..o Billovi." Dořekla trochu zaraženě. Ve dveřích se totiž objevil rozespalý Tom, když uslyšel jméno Bill rozesmutněl. Nikdy ho tak snad ani smutného neviděla. Věděla, že ho to samozřejmě všechno strašně sebralo, ale že až tolik? Bála se o něj. Od chvíle, kdy se tu zprávu o Billovi dozvěděl, trpěl depresemi a stále se utápěl ve vzpomínkách. Neznala ho tak. Najednou byl tak.. tak jiný.
,,Půjdeme se projít." Oznámil tiše Tom. Anna se na něj podívala. Nechápala, co to říká. ,,Půjdete?!" zopakovala. Tom jen mlčky kývl. Vzal si bundu, boty a už se za ním zavřely dveře. Jane převedla řeč na děti. Nechtěla, aby se dnešní den stal ještě smutnějším než byl.
Všude bylo bílo. Čerstvě spadané vločky sněhu zdobily krajinu kolem. Tomovi se nahrnuly do očí slzy. Nebylo to snad z toho, že svou lásku dnes měl vidět naposled ale z toho ledově bodajícího větru. Vítr byl opravdu nepříjemný ale Tom si z toho nic nedělal. Jen se víc zachumlal do bundy.
Rozhlédl se kolem a když uviděl černou čupřinu vlasů, hned v něm cosi hrklo. Stál tam, ruce v kapsách a nevěřícně se díval na osobu, která se skláněla u kufru auta. ,,Bille?" zeptal se opatrně Tom. To, co přišlo, vůbec nečekal. Před Tomem stál Bill. Byl veselý a plně obložen taškami dárků. ,,Jé čau!" Na jeho tváři se vykouzlil nádherný a upřímný úsměv. ,,Pomůžeš mi?" řekl po chvíli Bill. Tom na něj totiž koukal celý zaražený a nevěděl, co má dělat. ,,Jo- jo jasně, promiň." Bill mu podal pár tašek, zavřel kufr a odnesli to dovnitř. Anna ani Jane už na chodbě nestály a tak si jich vlastně nikdo nevšiml. Bill ze sebe otřepal lehce sněhové vločky.
Tom ho odtáhl zpátky ven. Do zimního období aby se šli projít. Chtěl si s ním promluvit a to i přes to, že přesně nevěděl, o čem vlastně. Chvíli se jen tak procházeli a povídali si o všem možném a pak přišlo na téma, které Toma již dlouho trápilo.
,,Ach Bille.. Vysvětli mi, proč to chceš udělat?" podíval se na Billa, ten jen zaryl pohled do země. Asi přemýšlel, jak mu odpovědět aby ho co nejméně zranil. Věděl moc dobře, jak z toho byl špatný. No, také kdo by nebyl. Vždyť tohle měl být jejich poslední společný den. ,,Vím, že jsi chtěl vždycky dívku z jiného města nebo státu. Ale to jsem si myslel, že by ses tak nanejvýš odstěhoval někam jinam po Evropě. Jenže ty.." Setřel další slzu způsobenou bodavým větrem. ,,Ty odcházíš někam úplně jinam. Mám strach, že se už neuvidíme. Nikdy. Chápeš to?! Dochází ti to vůbec? Já bez tebe nemůžu žít! A ani nechci.. Jsme bratři, vyrůstali jsme spolu celý život, jsme dvojčata a také.. nezapomeň, že i něco víc. Mnohem víc!" Dokončil své obavy smutně. Bill ho objal kolem ramen. Pěkně pevně aby cítil, že tu ještě stále je. ,,Tome.. Já vím, bude těžké odloučit se. Ale .. myslím ale, že to tak bude přeci jenom lepší. Podívej se na nás. Oba máme krásné děti a milující ženy. A i když jsi pro mě ta nejdůležitější osoba na světě, nedokážu si představit svůj život právě bez takové rodiny, jakou mám." Chvíli bylo ticho a pak opět promluvil Tom. ,,Ale proč tak daleko?? Proč až do Austrálie? Nechápu to. Vždyť.." škytl. ,,Bude to tak lepší. Věř mi Tome. Podívej se na nás. Jeden po druhém toužíme. Každý pohled, dotek i slovo toho druhého nás přitahuje. Máme rodiny. Svůj sen jsme si už splnili. Nechtěl bych pokazit to, co jsem tak pracně získal. Nechci.. potřebuji být od tebe co nejdál. Stále tě mám před očima. Naši první noc a ty další. Jenže to nejde. Není to správné a.." Tom ho nenechal domluvit. ,,Sakra Bille. Jak se tohle mohlo všechno stát?! Ale jak jsi říkal, že jsme si svůj sen splnili, tak to není pravda. Já jsem si ho nesplnil. Právě se mi hroutí pod rukama. Můj sen byl je a bude, být s tebou. Nic jiného jsem si nikdy nepřál. Ano, hudba. To byl náš sen ale na tenhle nikdy neměl."
Zastavil se a podíval se Billovi do očí. ,,Ty víš, že tě stále miluji. Nikdy to nebylo s nikým takové jako s tebou. Pokaždé, když jsi k nám přišel na návštěvu a tvářil se jakoby nic. Svíralo se mi srdce na pomyšlení, že už to nikdy nebude takové jako dřív. Už nikdy se tě nedotknu tak jako tenkrát. Nikdy.. a teď přišla ta největší rána, jakou mi kdo zasadil. Celý svět se mi hroutí. Slyšíš, celý. Protože TY jsi můj svět. Jedině ty." Jejich pohledy byly smutné. Byli jako v začarovaném kruhu a nemohli z něj ven. Bill se přiblížil k Tomovi a políbil ho. Nejdřív jen tak lehce a když zjistil, že se přidává, přidal i jazyk. Vášnivý polibek dvou bratrů v zamrzlé a křehké krajině. Tom však náhle ucuknul. ,,Nemá to smysl.. Asi je už vážně konec." Ucedil sklesle. Raději se vrátili zpět domů. K Tomovi domů.
If I fall
If I fall (down)
At the end of the world
Or the last thing I see
You are
Never coming home
Never coming home
Never coming home
Never coming home
And all the things that you never ever told me
And all the smiles that are ever gonna haunt me
Never coming home
Never coming home
Could I? Should I?
And all the wounds that are ever gonna scar me
For all the ghosts that are never gonna...
,,Podáš mi prosím ještě salát?" zeptala se Jane Toma. Místo odpovědi se natáhl pro mísu se salátem a už jí posílal směrem k ní. ,,Díky."
Venku za okny byla tma. Jen pouliční lampy dodávaly lesk sněhu, který stále padal z oblak nad městem. Stačilo otevřít venkovní dveře a člověk se ocitl ve vánici. Ale tady ve vnitř seděly dvě rodiny a jedly společnou vánoční večeři. Ano, poslední vůbec společnou.
Celý dům spal. Jen dva mladíci seděli na gauči před praskajícím dřevem v krbu. Nemluvili. Alespoň zatím. V jejich mysli se svolávaly vzpomínky ze společného života. Narodili se spolu, vyrostli, prožili největší problémy puberty a dospívání samotného ale až teď jim docházela vážnost situace. Jenže jak se zdálo, byli do sebe oba příliš zamilovaní na to, aby se odhodlal jeden z nich změnit. Odloučení se nedalo už nijak zabránit. Bylo rozhodnuto a kostky vrženy.
Bill se schoulil do klubíčka a pevně svíral polštář. Byla to sice velmi chabá náhrada za Tomovo sevření ale nechtěl to dělat ještě těžší než to bylo. Oba se dívali do plápolajícího krbu a vnímali své vzpomínky. Některé krásné a jiné zase smutné a ošklivé.
Vybavovali se jim vánoce s rodiči a to jim připomnělo právě letošní. Všude ruch a veselo, jen v srdcích dospělých to tak nebylo. Stejně jako jejich rodiče i oni se loučili. Rodiče se rozvedli a Bill s Tomem.. ti se s největší pravděpodobností už nikdy neměli vidět. Ničilo je to pomyšlení.
Tom zamáčkl slzu a lehce objal Billa. Stále nikdo to o nich nevěděl. Mělo to tak i zůstat, ale oni se tak moc chtěli. I když věděli, že to byla poslední noc a že to nemělo smysl. Přesto všechno vždy něco v nich toužilo po tom druhém tak moc, že nakonec přemohlo rozum. Ale tentokrát to bylo jiné. Nechtěli, a i když zapírali, že chtějí, nemělo to smysl. Nepřáli si poslední noc pamatovat takhle. Proto si raději povídali. Jako tenkrát, když to všechno začalo. Jejich první nespoutaná vášeň..
Jane objala Annu a poté políbila Toma na tvář. Loučili se. Už to bylo tady. Ten krutý okamžik pravdy. Bill věnoval letmý polibek Anně a pak se podíval na Toma. Dlouze a pevně ho sevřel ve svém náručí. Tak moc si přál aby věděl, jak ho miluje. Ale nešlo to. Tady ne. Odtáhl se od Toma a řekl něco, co nikdy nezapomněl. ,,Tvůj sen se ti splní Tome.." usmál se a i když úsměv vyšel trochu smutně, byl pln naděje. Naděje, která nikdy neumírala.
Zabouchly se dveře a teprve teď si Tom uvědomil, kolik pravdy skrývaly Billovi texty v oněch šestnácti letech. Nikdy však nevymazal jeho poslední slova z hlavy..
Přijď zpátky, prosím..
Autor: Slees
Komentáře
Přehled komentářů
Krásná povídka! I když je i smutná. Nedokážu si představit,že by mě můj přítel taky takhle opustil,ale je to krásně napsané! Chudák Tom!
P.S.: Těm z Vás,kterým se nelíbí slash,tak Vás přece nikdo nenutí to číst!
souhlasim s BLE
(tereza, 6. 9. 2009 13:38)no tak to je vazne HNUS....ty pico..ten kdo tento blog udelal je upe magor..upe zazranej do tokia h.no to je ale fakt PICOVINA
Ble
(She, 14. 2. 2007 16:23)Ješiši...no jsitě,co si o těch trapnej TH nevymyslíte?Ještě bude šoustat ten Georg nebo jak se jmenuje s tím dalším!Zvracím,zvracím,zvracím...
strašně smutný
(janka, 14. 1. 2007 16:22)je to sice krásný ale strašně smutný..musela jsem u toho brečet,to se jinak nedalo..řekla bych že je to až moc depresivní..asi z toho nebudu spát..:-D
úžasný
(Wera, 13. 1. 2007 21:26)Něco tak propracovanýho jsem dlouho na netu nečetla!!!!!!!!!Úžasný byl ten popis vůní a té zakázané lásky dvou bratrů!!Fakt úžasný ;*)
úžasné
(Erik, 20. 5. 2012 19:02)